Eliška Perglerová

Sed. 1-10 / Seat 1-10 / 2014 ( s/with Iveta Čermáková)

SONY DSCSONY DSC

 

 

 

 

 

 

Prázdným prostranstvím mezi domy nevěnují jejich obyvatelé v dnešní době individualismu velkou pozornost. Tu soustředí na své soukromí a snadné uspokojení vlastních potřeb, ať už reálných či domnělých, a čas tráví stále více činnostmi, které lze vykonávat bez interakce s bezprostředním okolím. Veřejný prostor je tak jen průchodem domů, kde nemá cenu ztrácet čas. Z míst se vytrácí povědomí o společně sdílené identitě, stávají se z nich jen geografické lokality, jakási ne-místa. Místo nabývá hodnotu ve chvíli, kdy se dva či více lidí sejdou a tráví spolu nějaký čas. Tohoto principu využívají lavičky Sed. 1-10, které se teprve jako společně sdílené stávají plně funkčním městským mobiliářem.
/
Today, in the time of individualism, a cities inhabitants don´t pay too much attention to empty areas between buildings. They focus on their privacy and on satisfying their own either real or fictional needs, and they often spend time doing activities that don´t require interaction with the immediate surroundings. Public spaces are losing attraction, commonly shared identity, and becoming only geographical locations, sort of non-places. But places gain value when used for interaction so I used this concept with the benches in „Seat 1-10“ as they become fully functional street furniture only when shared with others.